Spočítejte si...

Zavřít

Auto skoro bez starostí

Mít k dispozici auto bez starostí s jeho pořízením i udržováním je snem každého motoristy. Splnit ho může nejen kouzelný dědeček nebo zlatá rybka, ale i leckterý zaměstnavatel, poskytující svým zaměstnancům služební automobil i k soukromému použití. Víte, co to obnáší?

Užívat nebo vlastnit?

Vlastnit motorové vozidlo přináší spoustu výhod, ale taky neméně starostí – zejména těch finančních. Pro většinu lidí zůstává samotné pořízení automobilu investicí zásadního významu. Peněženku však náležitě provětrá i jeho provoz. Benzín a nafta jsou stále dražší a podle všeho to lepší už nebude. Pak tu máme náklady na servis a opravy, pojištění – to povinné odpovědnostníhavarijní, dálniční známku, myčku, pokuty… Zkrátka mít své vlastní auto přijde na nemalé peníze.

Existují přitom lidé, kterých se velká část těchto starostí netýká vůbec nebo jen zprostředkovaně. Kromě celebrit a různých zbohatlíků jsou to i někteří zaměstnanci – ti, kterým služební vozidlo k soukromým účelům poskytne jejich zaměstnavatel. Zaměstnavatelé to samozřejmě nedělají z křesťanské lásky k bližnímu, ale prostě proto, že se jim vyplatí přilákat a udržet si kvalitní zaměstnance spíše touto formou, než aby jim platili větší mzdu. Ušetří totiž na odvodech na zdravotní a sociální pojištění.

Bezplatně neznamená zadarmo!

Rozhodnutí, zda budou firemní vozidla používána výhradně služebně v souvislosti s plněním pracovních povinností nebo zda je budou moci někteří zaměstnanci používat i soukromě, je pouze na zvážení každého zaměstnavatele. Pokud se však rozhodne tuto výhodu svým zaměstnancům poskytnout, musí přitom postupovat podle platných právních předpisů. Tak, jako v jiných oblastech i tady platí, že neznalost zákona neomlouvá a jeho nerespektování či obcházení se vyplatí jen do té doby, než na něj přijde finanční kontrola.

Pravidla pro poskytnutí služebního motorového vozidla zaměstnanci lze najít především v zákoně č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů a částečně i v některých dalších předpisech. Přestože se jedná z pohledu zaměstnavatele o bezplatné poskytnutí vozidla, z pohledu zaměstnance tak úplně bezplatné není. Jedná se totiž o tzv. nepeněžní příjem, z něhož se sice na rozdíl od mzdy neplatí sociální a zdravotní pojištění, ale dani z příjmů podléhá.

Za příjem zaměstnance je považována částka ve výši 1 % vstupní ceny vozidla za každý i započatý kalendářní měsíc, v němž mu bylo vozidlo poskytnuto, nejméně však 1 000 Kč.

Vstupní cena vozidla

Zákonná úprava definující, co je v daném případě vstupní cenou vozidla, se v průběhu poměrně krátké doby – ostatně jak je v Česku zvykem – několikrát změnila. Novela zákona, která v roce 2004 vstupní cenu osobního automobilu pro účely daně z příjmů limitovala částkou 900 000 Kč, už v roce 2005 zase neplatí a výše nepeněžního příjmu při poskytnutí služebního vozidla pro soukromé účely se vyčísluje z jeho skutečné vstupní ceny. Většinou se jedná o pořizovací cenu včetně DPH. Jedná-li se o najaté vozidlo (např. leasing), vychází se přitom ze vstupní ceny u původního vlastníka.

Pokud vám tedy váš zaměstnavatel umožní jezdit služebním Rolls-Roycem o víkendech na chalupu, měl by vám do vašeho daňového základu zaúčtovat 1 % z jeho pořizovací ceny. Otázkou pak je, zda by se vám to vyplatilo, protože částka, kterou byste z tohoto nepeněžního příjmu zaplatili na daních, by nejspíše stačila na leasingové splátky vozu střední třídy a ještě by zbylo na benzín. Ovšem na druhou stranu – lidí, kteří mohou jezdit na chalupu Rolls-Roycem v Česku moc není.

Když jedno auto nestačí

Nic nebrání tomu, aby zaměstnavatel umožnil svému zaměstnanci používat k soukromým účelům ne jedno, ale hned několik motorových vozidel. V tomto případě záleží hlavně na tom, zda mu budou tato vozidla poskytnuta současně nebo postupně. Při poskytnutí více vozidel v měsíci postupně za sebou se bude 1 % uplatňovat u vozidla s nejvyšší vstupní cenou. Při poskytnutí více vozidel současně se považuje za příjem zaměstnance částka ve výši 1 % ze součtu vstupních cen všech vozidel, které měl k dispozici. Není přitom rozhodné, v jakém rozsahu které vozidlo skutečně používal.

Zejména v menších firmách není neobvyklé, že zaměstnanec může se svolením zaměstnavatele používat k soukromým účelům několik různých vozidel. Z těch, která jsou momentálně k dispozici, si pak vždy vypůjčí to, které mu bude zrovna nejvíc vyhovovat – třeba podle toho, jestli se o víkendu chystá lovit slečny nebo pomáhat stěhovat skříň babičce. Je třeba si však uvědomit, že pokud by se při tomto způsobu poskytování vozidel zaměstnavatel řídil platnými právními předpisy, zaměstnanec by se nedoplatil na daních. Nejhorší na tom ale je, že zúčastnění často ani netuší, že postupují protiprávně. Pokud na to pak přijde finanční kontrola, budou mít zaděláno na docela velké nepříjemnosti!

Jak se dělí provozní náklady?

Pro spoustu věcí platí, že je výhodné je spíše používat než vlastnit. Vlastnictví čehokoliv je totiž obvykle spojeno s řadou povinností. Pro většinu zaměstnanců proto platí, že nejlepší automobil je ten služební. Pokud jej mohou používat i k soukromým účelům na základě dohody se svým zaměstnavatelem, většina starostí s ním je příliš trápit nemusí. Přinejmenším se jich netýká poměrně velká vstupní investice při pořizování vozidla ani většina nákladů spojených s jeho provozem.

Pokud zaměstnavatel za poskytnutí vozidla připočítává 1 % jeho vstupní ceny k zaměstnancovu základu daně, v zásadě nemůže po zaměstnanci požadovat, aby se podílel na provozních nákladech tohoto vozidla s výjimkou úhrady nákladů na pohonné hmoty spotřebované při soukromých cestách a náhrady případné škody vzniklé při těchto cestách na vozidle. Pokud by tak činil, nejednalo by se o bezplatné poskytnutí vozidla, ale de facto o jeho poskytnutí za úplatu, které se odehrává ve zcela jiném daňovém režimu. O tom ale později.

Jak vyúčtovat PHM?

Ukončení povinné prezenční vojenské služby má kromě samých pozitiv i netušené důsledky. Například většina civilistů časem nebude znát význam některých, vojáky tolik oblíbených a v běžném životě používaných, zkratek. Jednou z nich je PHM, tedy pohonné hmoty a mazadla. Jak už bylo uvedeno, budete-li při řízení opatrní, náklady na PHM jsou v podstatě jedinými, kterých se nezbavíte ani u zapůjčeného vozidla – nejedná-li se o kolo či koloběžku.

Podnikatel může daňově uplatnit pouze výdaje související s jeho podnikáním a sloužící k dosažení a udržení příjmů. Do této kategorie spadají PHM spotřebované při použití vozidla k služebním účelům a nikoliv ty, které byly spotřebovány při soukromých cestách. U PHM spotřebovaných pro soukromé účely také nelze uplatnit odpočet DPH.

Náklady na „soukromě“ spotřebované PHM musí zaměstnanec svému zaměstnavateli uhradit. Kdyby je za něj hradil zaměstnavatel, jednalo by se u zaměstnance o nepeněžní příjem, který by měl být rovněž zahrnut do jeho vyměřovacího základu.

Služební a soukromé cesty

Nutným předpokladem pro uplatnění PHM do nákladů je kromě existence dokladu o jejich nákupu i prokázání, že byly spotřebovány v souvislosti s výkonem podnikatelské činnosti (např. při pracovních cestách zaměstnanců). Většinou je k tomu používána tzv. kniha jízd, obsahující evidenci pracovních cest každého služebního motorového vozidla. Netřeba snad příliš zdůrazňovat, že by tato evidence měla korespondovat s dalšími doklady, třeba s evidencí docházky, cestovními příkazy a na jejich základě vyplácenými cestovními náhradami nebo třeba s doklady o zaplaceném parkovném a nákupech PHM.

Soukromé cesty naopak být evidovány nemusejí. Musí však být zřejmé, jaké výdaje, resp. jaká část z celkových výdajů na PHM, se týká právě jich. V praxi to lze zajistit třeba tak, že kontrolou stavu tachometru na začátku a konci měsíce je zjištěn celkový počet ujetých kilometrů, od něj je odečten celkový počet kilometrů služebních cest dle knihy jízd. Poměrem počtu „služebních“ a „soukromých“ kilometrů pak mohou být rozděleny celkové náklady na nákup PHM v daném měsíci. Použit může být i jiný způsob, který bude dostatečně průkazný, aby obstál při případné finanční kontrole.

Cestu z bydliště do zaměstnání a zpět zpravidla nelze považovat za služební (pracovní) cestu! Výjimkou jsou případy, kdy zaměstnavatel se zaměstnancem dohodne pro účely poskytování cestovních náhrad místo pravidelného pracoviště v místě jeho bydliště (běžně používáno např. u obchodních zástupců) nebo kdy určeným místem parkování služebního vozidla bude garáž v bydlišti zaměstnance pronajatá zaměstnavateli.

Bezplatně nebo za úhradu?

Vyhnout se placení daní z 1 % vstupní ceny vozidla může být lákavé. Nejeden koumák proto vymýšlí, jak to zaonačit – třeba že by mohl zaměstnavatel poskytnout zaměstnanci auto k soukromému použití nikoliv bezplatně, ale za symbolickou úhradu, takže by se na něj předmětné ustanovení zákona o daních z příjmů nevztahovalo.

Bohužel však tudy cesta nevede, protože rozdíl mezi cenou, za kterou by takto bylo vozidlo zaměstnavatelem zaměstnanci poskytnuto, a cenou obvyklou, by byl zdanitelným příjmem zaměstnance. Za cenu obvyklou by přitom bylo možno nejspíše považovat právě zmíněné 1% vstupní ceny vozidla.

cestovko

Pro úplnost dodejme, že i v případě jednorázového pronájmu vozidla zaměstnavatelem zaměstnanci (např. pro cestu na dovolenou) musí být respektována cena obvyklá. V daném případě by se jednalo třeba o cenu za půjčení obdobného vozidla v místní autopůjčovně.

Využít možnosti a neprodělat

Jedním z hlavních předpokladů úspěšného podnikání je co nejlépe proplout úskalími platných právních předpisů. Ignorovat je a doufat, že se na to nepřijde, se nemusí vyplatit. Na druhou stranu by bylo škoda držet se zbytečně při zdi a nevyužít prostoru a možností, které se nabízejí. Jen se přitom nesmí ztratit soudnost a překročit určité hranice. Základem úspěchu je mj. nutnost zachovat si přehled a soulad v písemnostech a evidencích. Plně to platí i pro poskytování služebních vozidel pro soukromé použití zaměstnanců.

Anketa

Využíváte služební vozidlo k soukromým účelům?

2 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 8. 11. 2011 14:58