Spočítejte si...

Zavřít

Agent 007, krycí jméno: Makléř

Dávejte si dobrý pozor, kde kupujete své pojištění. Ne každý pojišťovací makléř je opravdu makléř. Buďte si jistí tím, komu svěřujete své peníze. Neopatrnost se může krutě nevyplatit.

Podle zákona o pojišťovnictví (363/1999 Sb.) lze definovat dva typy pojišťovacích zprostředkovatelů, tedy lidí, kteří mohou prodávat pojistné produkty jinde než v budově pojišťovny.

Jedná se o pojišťovacího agenta a pojišťovacího (nebo zajišťovacího) makléře. Rozdíl mezi nimi spočívá zejména v tom, že zatímco agent provádí tuto činnost na bázi smlouvy s konkrétní pojišťovnou, makléř činnost vykonává na základě smlouvy s klientem.

Lze tedy zjednodušeně říci, že zatímco pojišťovací agent horko těžko shání pro svou pojišťovnu vhodného klienta, pojišťovací makléř naopak vybírá pro svého klienta nejvhodnější pojišťovnu.

Důležitým rozdílem je ale skutečnost, že být makléřem přináší řadu výhod. Jelikož takový makléř nabízí větší množství produktů, dá se předpokládat, že dosáhne i většího obratu a vydělá svou činností více než obyčejný agent.

Tato funkce ale přináší i svá rizika. Jelikož pojištěný uzavírá smlouvu s makléřem, a ne s pojišťovnou, musí být makléř schopen dostát v případě potřeby svým závazkům. I z tohoto důvodu je nad makléři prováděn státní dozor.

Uzavře-li naopak klient smlouvu prostřednictvím agenta, sjednává ji vlastně přímo s pojišťovnou. Případné závazky tedy dopadají přímo na její hlavu, což je vzhledem k její finanční síle nesrovnatelně bezpečnější.

Makléř musí být, stejně jako agent, pojištěn pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu této činnosti na minimální částku 5 milionů korun. Nicméně ani toto nemusí stačit.

Makléř, aby získal povolení ke své činnosti (agent žádné povolení od státního dozoru nepotřebuje), musí prokázat výši majetku přesahující 1 milion korun. Současně musí splnit podmínky trestní bezúhonnosti. Státní dozor může s udělením povolení váhat v případě, kdy může makléři možný střet zájmů bránit v nestranném provozování zmíněné činnosti.

Agent má tedy podle všeho o hodně snadnější život. Dokonce i provize vyplácené agentům a makléřům mohou být podobné. V našich podmínkách se ale objevil fenomén, kdy někteří agenti požívají vesele výhod makléřů, aniž by současně přijímali i povinnosti s nimi spojené.

Jedním případem mohou být podnikatelé, kteří na bázi nejrůznějších předmětů podnikání provozují makléřskou činnost bez vědomí státního dozoru. Takováto činnost je nezákonná a podobnému „makléři“ hrozí trest až 10 milionů korun pokuty.

Pro klienta je v tomto případě důležité, že nesplní-li makléř své závazky vůči němu, bude podstatně obtížnější své peníze získat zpět. Také se může snadno stát, že podobný „makléř“ bude své služby nabízet ve prospěch takových pojistitelů, od kterých získá nejvyšší provizi. Toto nebezpečí sice do jisté míry hrozí vždy, v tomto případě je ale podstatně větší.

Druhým případem mohou být podnikatelé, kteří vykonávají činnost pojišťovacího agenta pro několik pojišťoven současně. Získají-li takto smlouvu s dostatečným množstvím pojišťoven, mohou být schopni úspěšně konkurovat svým makléřským kolegům. Rozdíl ovšem bude v tom, že u takového agenta uzavře klient smlouvu přímo s pojišťovnou, nikoli se zprostředkovatelem.

V okamžiku, kdy ale takovýto agent o sobě prohlásí, že je makléř, stává se i tato jeho činnost nezákonnou. Stačí, když bude mít označení „makléř“ na vizitce nebo webových stránkách. V obou případech mu hrozí stíhání a pokuta státního dozoru, jak již bylo řečeno, až do výše 10 milionů korun.

Je tedy dobré se mít před činností podobných falešných makléřů na pozoru. Nejjistějším způsobem, jak si makléře prověřit, je zkontrolovat jeho registraci telefonicky na Ministerstvu financí. Je-li registrován, určitě vám to rádi povědí. Není-li registrován, oni to s ním už proberou.

V mnoha evropských zemích je tento problém řešen odlišnou definicí agenta a makléře v zákoně. Agent bývá definován jako zprostředkovatel nabízející produkty na základě smlouvy s jedinou pojišťovnou. Pojišťovna tedy získává exkluzivní právo na jeho služby.

Všichni ostatní, tedy ti, kteří nabízejí produkty více pojišťoven, jsou makléři. Tím také podléhají státnímu dozoru. Takovýto systém se zdá být efektivnější. Uvidíme, zda se něco podobného neobjeví v novele zákona o pojišťovnictví.

Anketa

Je váš pojišťovací makléř skutečně makléřem?