Hlavní navigace

5 věcí, které byste měli vědět o dědictví

27. 4. 2015
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

 Autor: Isifa.com
Dědické řízení nemusí být vždy noční můra. Zákon dává zůstaviteli i dědicům možnosti, jak celý proces usnadnit nebo i zrychlit.

Dědictví už dávno neznamená jen tajemnou závěť, která se často stane jablkem sváru mezi pozůstalými. Jako zůstavitel i dědic máte dnes různé možnosti, jak si proces uplatňování dědického práva zjednodušit.

Nabytí dědictví

Dědické právo vzniká smrtí zůstavitele. Na tom nic nezměnil ani nový občanský zákoník. Pravidlem je, že veřejný úřad, který vede matriku, oznámí pozůstalostnímu soudu úmrtí, k němuž došlo v jeho obvodu. Soud pak zahájí pozůstalostní řízení s těmi, o nichž lze mít za to, že jsou dědici, vysvětlil serveru Měšec.cz postup Pavel Juřička, právník z advokátní kanceláře TaylorWessing e|n|w|c advokáti. 

Nově ale osoba, po které se má dědit, může do závěti uvést podmínku, která posune splatnost dědického práva. Může se jí stát třeba absolvované studium, oprava zůstavitelova domu, péče o jeho domácího mazlíčka apod. V případě, že jako dědic tuto podmínku nesplníte, ztrácíte na dědictví nárok. Nabytí dědictví v tomto případě musí posvětit soud.

Zákon naštěstí koriguje druh těchto podmínek tak, aby nemohl zlomyslný zůstavitel šikanovat své pozůstalé i ze záhrobí. Nelze tak dědické právo podmínit třeba sňatkem či rozvodem nebo něčím, co by zjevně odporovalo veřejnému pořádku. Podmínka také nesmí zatěžovat část pozůstalosti neopominutelného dědice. Neplatnost podmínky je nutné napadnout u soudu.

Výhrada soupisu

Novějším a významným institutem je výhrada soupisu. Účelem soupisu pozůstalosti je určení čisté hodnoty majetku v době smrti zůstavitele. Dříve platilo (do konce roku 2013), že dědic hradil případné dluhy jen do výše nabytého dědictví. To ale často vedlo k tomu, že dědic jaksi opomněl do pozůstalosti přiznat drobnější, ale často cenné, movité věci (například obrazy, sbírky, starožitnosti), které mohly být zdaleka tím nejcennějším, co po sobě zůstavitel zanechal. Tím pak došlo ke krácení věřitelů, protože přiznaný majetek nemusel stačit ke splacení všech dluhů po zůstaviteli.

Podle nového občanského zákoníku na dědice přechází dluhy v plné výši. Abyste ale za dědečka nedopláceli ze svého, můžete uplatnit tzv. výhradu soupisu. Pak budete věřitelům splácet dluhy pouze do výše nabytého dědictví, jehož hodnota se zjistí právě soupisem.

Právo na výhradu soupisu lze uplatnit prohlášením učiněným ústně před soudem, anebo prohlášením zaslaným soudu v písemné formě, uvedl Juřička. Na vyhrazení soupisu máte zpravidla měsíc, který běží ode dne, kdy vás o tomto právu informoval soud. (V odůvodněných případech může soud lhůtu prodloužit.)

Dodatečně už soupis vyhradit nelze, stejně jako pokud se ho už jednou vzdáte. Soud také nebude přihlížet k vašim případným stanoveným podmínkám soupisu.

Právo na výhradu soupisu pozůstalosti je tak silné, že jej dědici nemůže odejmout ani zůstavitel např. svým prohlášením v závěti. Vzdají-li se pak tohoto práva strany dědické smlouvy, nepřihlíží se k tomu, zdůraznil Juřička.

Soupis pozůstalosti může nařídit i samotný soud. Kromě případu, kdy to udělá na žádost dědice, pak i v situaci, kdy je potřeba znát hodnotu pozůstalosti pro výpočet jejího povinného dílu.

Náklady na pořízení soupisu jsou hrazeny z pozůstalosti. Jdou poměrně k tíži dědických podílů těch dědiců, jimž je soupis k prospěchu. Není-li dobře možné hradit náklady na pořízení soupisu z pozůstalosti, uloží soud těmto dědicům, aby na úhradu nákladů poměrně přispěli, řekl Pavel Juřička a dodal, že soud může také soupis nahradit seznamem pozůstalostního majetku, který vyhotoví správce pozůstalosti (viz dále) a potvrdí všichni dědici. 

V případě dědictví, kde je jasno, jaká aktiva jsou jeho předmětem, ale zatím není známa výše pasiv, může soud se souhlasem dědiců rozhodnout také o nahrazení soupisu pozůstalosti pouhým společným prohlášením dědiců o pozůstalosti majetku, prozradil Juřička.

Správa pozůstalosti

Od smrti zůstavitele může být k potvrzení nabytí dědictví někdy dlouhá cesta. I v této době ale musí někdo pozůstalost spravovat. Zůstavitel může o osobě správce rozhodnout předem a povolat správce pozůstalosti nebo vykonavatele závěti. Jsou-li povoláni oba, spravuje pozůstalost až do potvrzení nabytí dědictví správce pozůstalosti, jinak vykonavatel závěti, vysvětlil Juřička.

Pokud zůstavitel nikoho takového nestanovil, spravuje pozůstalost dědic. V případě, že je jich více, mohou ji spravovat všichni nebo jen někteří podle toho, jak se dohodnou.

Potvrzení dědictví soudem

Soud potvrzuje dědictví tomu, kdo jej neodmítl a má podle průběhu řízení o dědictví nejlepší dědické právo. Učiní tak ale nejdříve po tom, co je zajištěno, že vůle zůstavitele bude řádně splněna (splní případné nařízené odkazy).

O institutu odkazu, který umožňuje získat majetek po zůstaviteli (a rychleji než v dědickém řízení), ale zároveň neznamená povinnost převzít dluhy, si můžete více přečíst v článku Nový občanský zákoník dá možnost zdědit majetek, ale dluhy nepřijmout.

Není-li plnění pozůstalosti nějak komplikované, může vše usnadnit i dědická dohoda. Jde o úmluvu dědiců ohledně rozdělení pozůstalosti. Soud může dědictví potvrdit i schválením této dohody, pokud tedy neodporuje zájmu osoby pod zvláštní ochranou.

Pod pojmem osoba pod zvláštní ochranou se rozumí osoba, která není plně svéprávná, nebo která je neznámá či nepřítomná, nebo právnická osoba veřejně prospěšná či zřízená ve veřejném zájmu, vysvětlil Pavel Juřička.

Dědici se mohou dohodnout i na jiné výši dědických podílů, než jim zůstavitel vyměřil. To ale pouze pokud toto řešení zůstavitel výslovně povolil.

V případě, že se dědí podle zákonné dědické posloupnosti, může dědic, který se o zůstavitele bez odměny staral delší dobu nebo značně přispěl k udržení či zvětšení jeho majetku prací či například finanční podporou, po ostatních požadovat vypořádání.

Vypořádání se poskytne ve výši přiměřené trvání a rozsahu toho, co plnil, a hodnotě pozůstalosti; o tuto výši se zvětší jeho dědický podíl, nastínil postup Juřička. 

Dědická smlouva

Dalším institutem, který přinesl nový občanský zákoník, je dědická smlouva. Tu uzavírá zůstavitel s dědicem. Pro dědice je tato smlouva výhodná v tom, že od ní zůstavitel nemůže jednostranně odstoupit tak, jak to umožňuje závěť. Zrušení musí vždy odsouhlasit i dědic formou notářského zápisu.

(Kromě dědické smlouvy mezi manželi, jejíž platnost nezaniká rozvodem, pokud se takto manželé nedohodli přímo ve smlouvě. Pokud by po rozvodu chtěl jeden z manželů tuto smlouvu zrušit, může o to požádat soud. Pokud ten návrhu vyhoví, může tak učinit i bez souhlasu druhého manžela.)

Pro zůstavitele zase tato smlouva může znamenat příležitost, jak získat od dědice nějakou protislužbu ještě za svého života. Je tedy možné se například dohodnout, že zůstavitel vám odkáže svůj dům, když se o nemovitost ještě za jeho života budete starat a necháte zde zůstavitele dožít.

dan_z_prijmu

I přes to, že vám zůstavitel odkáže v dědické smlouvě určitý majetek, za doby svého života s ním ještě může libovolně nakládat. To vy budete moci naopak až po jeho smrti. Kdyby zůstavitel ještě za doby svého života takto odkázaný majetek ztratil či zničil, nic s tím nenaděláte. Výjimkou je případ, kdy by vám měla takto připadnout nějaká věc, kterou by nakonec zůstavitel daroval někomu jinému. Pak byste měli právo se u soudu domáhat neplatnosti darování.

Přes dědickou smlouvu může zůstavitel rozdělit maximálně tři čtvrtiny své pozůstalosti. Zbytek může odkázat například pomocí závěti nebo nechat bez pokynů, aby dědické řízení proběhlo podle zákona.

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).