Tak jestli je někdo svobodný bezdětný (tedy neživí ženskou a dítě nebo dokonce děti) tak proč ne. Člověk co prostě musí koupit pro rodinu bydlení, rodinu živit, dotovat např. manželku na mateřský tak prostě nemá šanci ani s hodně nadprůměrným platem něčeho takového dosáhnout.
Může se samozřejmě zadařit nějakým dobře strefeným podnikatelským záměrem, ale to nás zjevně nenaučí nějaký "plán" nějakých pochybných podvodníků viz článek.
Malý výpočet:
Od 25 vydělávám, nadprůměrný příjem třeba 60 hrubého tedy 40 čistého. Při skromnějším životě je možná šance 20 utratit a 20 tisíc měsíčně odklonit.
Výsledek? Ve 40 po 15 letech mám na účtu při ročním úroku 5% (hodně optimistické) cca 5,3 milionu. Měsíčně to hodí opět při 5% úroku 21 tisíc Kč. Tedy 15 let bez dovolené, děti bez kroužků, hraček atd. Jenže za těch 15 let už jsou měsíční náklady ne 20 tisíc ale díky inflaci 40 tisíc. Tedy žádná finanční nezávislost se jaksi nedostavila.
Tedy jak to opravit? Neženit se, děti nedělat, vydělávat ne 60 hrubého ale 200 tisíc hrubého, investovat ne s 5% ziskem ale s 20% ziskem atd..
Prostě NEREÁLNÁ POHÁDKA, NESMYSL, LEŽ. Pro 99,99% naprosto nedosažitelná meta a nějaký "plán" na tom nemá nejmenší šanci něco změnit!
Jeden můj kamarád má ženu a dítě. Byt mají od jejích rodičů. Kámoš měl těžké dětství, tak je zvyklý na chudobu. Nekupuje žádné kraviny. Nepotřebují drahé auto, luxusní dovolenou, domácí kino, ... Je to programátor, vydělá mnohem víc peněz, než kolik utratí. Za ušetřené prachy koupil z části na hypotéku už asi 3 byty v Příbrami (říká, že je tam lepší poměr nájem/cena bytu než např. v Praze) a pronajímá je. Už teď je v plusu a tvrdí, že za 5 let hypotéky splatí a nějakých 15 tisíc na měsíc jim jako rodině stačí. A že pak půjde cca v 35 letech do "důchodu". Čili jde to. Pokud člověk hodně vydělává (stačí tak 2x víc než půměrný plat), málo utrácí (nepotřebuje barák v satelitu za 5 mega, každých 5 let auto za půl mega, dovolenou na Seychelách...), vybere si spávnou ženskou a má trochu štěstí. Ale nikoho jiného takového neznám.
"barák v satelitu za 5 mega, každých 5 let auto za půl mega, dovolenou na Seychelách" je vcelku standard a nevidím důvod, proč by si to dost vydělávající člověk nemohl dopřát, možná jen to auto by vydrželo o pár let déle a Seychely teda nejsou zrovna destinace, po které bych podruhé toužil. Byl jsem tam pracovně 2 týdny, firmu to muselo vyjít tak přes 200 tisíc, a přesto nic moc: mizerné služby, všechno brutálně předražené, líní a neustále zhulení nebo ožralí domorodci, zločinnost. Pěkná příroda a někdy vynikají jídlo to moc nezachrání. Znám destinace, kde si to člověk užije za 1/10 mnohem víc v pohodovějších podmínkách.
V pohodě, kdo chce (a má na to), ať si tohle všechno dopřeje. Já jsem jen chtěl napsat, že pro člověka se slušným (ale nijak extrémním) programátorským platem jsou právě tyhle požitky sice dosažitelné, ale zároveň jsou nejčastější překážkou pro dosažení v článku popsané "finanční nezávislosti".
Znám xx lidí, co to v životě neměli lehké. Ale s 15.000,- může vyžít jen rodina s kojencem, který ještě nejí a je plně kojen. Pardon, ale až z toho dítka bude středoškolák a bude denně dojíždět 30 km,- do školy, tak budou stovky jen lítat. To už těch 15.000,- měsíčně zdaleka stačit nebude.
Čtyřčlenná rodina s dospívajícími dětmi projí přibližně těch zmíněných 15 tis. (125 Kč za osobu na den je na slušnou stravu tak akorát). Energie, oblečení, pojištění, koníčky, potřeby ke studiu atd. jsou už nad těmi 15 tis. Za 15 tis. by taková rodina mohla vyžít, musela by si ale hodně vypěstovat, chovat nějaká zvířata (prasata, slepice, králíky, možná kravku nebo kozu na mléko) a být VELMI nenáročná.
Je mi jasné, že i domácí zvířata musí jíst. Aby byl chov výhodný i finančně, je potřeba mít levný zdroj krmiva (ideální je pracovat nebo mít známé ve větším stravovacím zařízení, kde tolerují odnášení zbytků). Jinak je to spíš o lepší chuti a potravinách bez chemie.
Co se týče času, tam by neměl být problém. Reagoval jsem na pána jehož známý si zajišťuje pasivní příjem, takže na chov zvířat by měl mít času dost. Je ale otázkou, jestli by se takový pasivní příjem dal uznat (podle mě by pasivní příjem měl pokrýt potřeby aniž by člověk cokoliv dělal).
Stačí začátek: "Jeden můj kamarád má ženu a dítě. Byt mají od jejích rodičů..". Jenže každý nedostal byt zadara. Kdo se má ve 25-30 na začátku kariéry rovnou starat i o rodinu, tedy koupit byt/dům tak prostě nemá na to aby zbývalo extra moc peněz např. na nákup dalších bytů.
Neříkám že to nejde, jsou výjimky jako svobodný bezdětný programátor nebo třeba rodina co jí nějakým zázrakem stačí 15 tisíc na živobytí. Ale jsou to výjimky co potvrzují pravidlo.
Smysl diskuse je o tom, že článek je sprostá agitka na nějaké podvodníky, pro 99% obyčejných lidí je naprostý nesmysl dosáhnout do 10-20 let nějaké finanční nezávislosti, tedy pokud celou tu dobu nebudou žrát kořínky a děti chodit v hadrech z kontejneru.
Přesně tak. Programátor žijící v mamahotelu se stane finančně nezávislým klidně i dříve než za 10-20 let. A ani se nemusí nějak extra uskromňovat. Rodina s běžným příjmem (2/3 lidí berou méně než 25 tis. hrubého) má minimální šanci stát se finančně nezávislou kdykoliv, natož třeba do 20 let.
Ta jejich statistika bude možná i nezfalšovaná (věřme tentokrát i statistice, kterou jsme sami nefalšovali), nejspíš ale neobsahuje běžný vzorek lidí, ale lidi, kteří se o finanční nezávislost zajímají a dost z nich určitě i proto, že tuší, že by měli šanci stát se fin. nezávislými. Je to jako s hypotékami. Banky se občas chlubí tím, že u nich dostane hypotéku hodně přes 90% žadatelů (a je to nejspíš pravda). Z toho ale nevyplývá, že 90% obyvatel ČR má dostatečnou bonitu pro získání hypotéky.
Byt od rodicu = financni nezavislost.
Kdyby mel zacinat v podnajmu a setrit na akontaci, aby si zaplatil byt v Praze, vypadal by jeho zivot uplne jinak.
Taky je otazka, jak dlouho vydrzi jeho manzelka takto skrblit.
A evidentne miri k tomu, ze sice bude milionar, ale ty jeho penize rozfrcaji jeho deti; on a jeho manzelka budou cely zivot "nezavisli", ale penize si uzije nekdo jiny.
Chudý člověk má veliké potřeby, které potřebuje ihned uspokojit. Jelikož často nedisponuje potřebným kapitálem, půjčí si peníze, aby potřebu ukojil. Stav uspokojení ale netrvá dlouho - za chvíli přichází další potřeba a s ní i další zadlužení. To může dospět až do stavu předlužení, kdy chudý člověk nebude schopen ze svých příjmů zaplatit všechny své nutné výdaje.
Bohatý člověk má velmi skromné potřeby. Spokojí se s málem. Díky tomu hodně ušetří a tyto přebytky investuje do aktiv, která mu přináší odpovídající výnos. Tento výnos opakovaně reinvestuje a postupem času jsou výnosy z jeho majetku natolik vysoké, že pokryjí jeho veškeré výdaje.
Celé je to v hlavě.
Ale houbelec. Začínal jsem po škole za 35 tisíc hrubého, ve firmě 5 let každý rok o 25% nárůst platu + bonusy až 100 tisíc hrubého čtvrtletně. Po 5 letech odchod do top managementu jedné firmy, plat velice luxusní, nyní dělám krizového manažera a odměny za úspěch jsou v řádech milionů + měsíčně velice luxusní základní odměna.
Ach tak, takže to bylo tak, že jste na chvilku zaskočil na net, přečetl několik příspěvků, napsal svůj komentář a zbytek večera jste strávil zábavou, kterou si mohou dovolit jen boháči jako jste vy (možná jste zaskočil na večeři za několik tisíc, možná jste byl v luxusním masážním centru, možná jste doma popíjel archivní víno za několik desítek tisíc,...). Jistě jen malou část večera jste trávil tak, jak jej může trávit téměř kdokoliv. Dřív jsem si myslel, že mají boháči lepší zábavu než je účast v internetových diskusích. Asi to tak ale není, protože internetové diskuse jsou plné lidí, kteří jsou těžce za vodou a nemají zrovna lepší zábavu než se o své zážitky dělit s obyčejnými lidmi, kteří jsou rádi, že mají na nájem, jídlo a internet:)
Když na to mám bydlím v drahém bytovém komplexu či vile a tam určitě není internet.provider UPC....to spíše vypadá na panelák, protože v luxusních bytových komplexech se využívá fiber back bone network a úplně jiní poskytovatelé netu, ale možná hodně šetří - tak proto ten panelák a trávení času před stránkami, které se označují xxx.....
Děkuji za Váš názor, Bobe.
Dovolím si na něj reagovat, mám pocit, že z Vás mluví Vaše špatné zkušenosti s „poradci“ (naschvál to píšu s uvozovkami ;-)).
Rád bych, abychom s vaničkou nevylévali i dítě. Finanční plánování je velmi užitečný nástroj pro lepší správu vlastních peněz. Pomáhá nám zjistit, co udělat pro dosažení svých cílů (a zda jsou vůbec reálné). Nejvyšším a finančně nejnáročnějším cílem je finanční nezávislost. Druhou otázkou je, kdo a jaký finanční plán Vám sestaví.
Váš výpočet je inspirativní. Vyjdu proto z Vašich čísel.
5% roční výnos není vůbec nadsazený, záleží samozřejmě na tom, kde chcete peníze odkládat. Jestli do banky nebo do jiných konzervativních produktů, pak je 5 % opravdu optimistických. Na dlouhodobé cíle (= finanční nezávislost) jsou nejvhodnějším instrumentem akciové podílové fondy. U nich můžeme očekávat dlouhodobý výnos 5 - 6 % NAD INFLACI.
Budete-li odkládat 50 % svého příjmu = 20 000 měsíčně, pak za 15 let budete mít při průměrném výnosu 5 % nad inflaci 5,3 mil. Kč V DNEŠNÍCH CENÁCH.
Pokud byste odkládal 15 000 měsíčně (kvůli dovolené, kroužkům dětí apod.), dosáhl byste stejného výsledku o 2 - 3 roky později - za 17 až 18 let.
Při investici 25 % příjmu = 10 000 měsíčně byste stejného cíle dosáhl za 22 - 23 let.
A pokud byste chtěl mít 5,3 mil. Kč (v dnešních cenách) za 30 let, pak Vám stačí měsíčně investovat cca 5 300 Kč.
Prostě podle mého přesvědčení i osobních zkušeností je finanční nezávislost REÁLNÁ a PRAVDIVÁ. Ale záleží na každém z nás :-)
Pokud budete chtít další informace, Bobe, rád Vám pomůžu.
Přeji Vám hezký den.
"U nich můžeme očekávat dlouhodobý výnos 5 - 6 % NAD INFLACI."
No, očekávat můžeme cokoli. Přílet mimozemšťanů, výhru v loterii,
dlouhodobý výnos 5 - 6 % NAD INFLACI, to, že nám mim ozemšťani vrátí Elvise.
Ale kontrolní případ pro to, jak je ten nadinflační výnos pravdědpodobný, o 5-6% nad ibnflaci nemluvě: ŽÁDNÝ fond, ŽÁDNÁ banka neposkytuje důchodové DLOUHODOBÉ spoření, kde by garantoval jen takovou maličkost: pouhé vyrovnání inflace. Jen vyrovnání, oni o korunu více s tím, že celý zisk nad inflaci by byl jejich. NIKDO do toho nejde.
Samozřejmě, zcela nezávazně pohovoří o OČEKÁVÁNÍCH. Každému povědí, co chce slyšet. Ovšem bez záruky.
Finanční poradce je školen aby zákazníkovi, který je ochoten někam investovat na dobu 20 ti let, sděloval , že investice zhodnotí 6% ročně. Na jednoduchou otázku jaký je to produkt, vám pochopitelně srozumitelně neodpoví a bude blábolit o akciových podílových fondech. Ty mají vlastní režii i několik ročních % z vašich peněz. Je to produkt pro hlupáky - funguje , protože troubů je více než 50%.
Jsme v Čechách, kde jsme po r. 1989 zažili tunelování kdečeho, tedy pardon, to nebylo tunelování, to jen nevyšel "podnikatelský záměr" (od tedy vyšel, ale jen někomu, že?). Tady je možné vytunelovat všechno, klidně i akcie podniků - no, když se podívám na českou burzu, tak tu ani tunelovati netřeba.
Říkáte 5-%-ní zhodnocení každý rok? Ano, majitelé Pioneer Funds mohou vyprávět, ještě po 15 letech nejsou na stavu, jaký vložili. A jaké to tehdy bylo terno, že!
Víte, věřit můžeme kdečemu, třeba i 5-%-nímu ročnímu zhodnocení. Já si osobně myslím, že nejhorší věc, kterou současný systém udělal, je zklamání lidí. A když budete vyprávět lidem, co zažili tunelování a prasárny minulých let, o tom, jaká je s investováním a odkládáním prostředků čeká zářná budoucnost, tak se dostanete na úroveň církve (na Zemi se Vám možná povede zle, ale po smrti budete v Nebi odměněni) nebo komunistů, kdy už jsme téměř stáli na prahu komunismu, ale nějak se nám to, soudruzi, zvrtlo.
Děkuji za příspěvek, Jarmilo. Pár poznámek:
1. Tunelování bylo tunelování, zažil jsem to na vlastní kůži docela zblízka. S podobnými názory jako máte Vy se na kurzech setkávám často. Chápu je, jen bych nerad s vaničkou vyléval i dítě.
2. Odkládání peněz a jejich zhodnocování nemá s vírou nic společného. Vycházíme z historických zkušeností. Naše zkušenosti jsou 20-leté, v zahraničí mají zkušenosti 80-leté (podílové fondy) a více než 200-leté (akcie). A akcie i akciové fondy se dlouhodobě chovají tak, jak uvádím. Slovy klasika: můžete s tím nesouhlasit, můžete proti tomu i protestovat (nebo psát), ale to je asi tak všechno, co proti tomu můžete dělat. Realitu nezměníte, můžeme ji jen poznávat a poučit se z ní. Článek jsme psali pro ty, kteří chtějí o těchto věcech přemýšlet. Pokud to není Váš případ, omlouvám se, nečtěte ani další pokračování.
3. Pokud jde o výnos 5 %, napsal jsem „dlouhodobý výnos 5 % nad inflaci“, ne 5 % zhodnocení KAŽDÝ rok. Dlouhodobý výnos je PRŮMĚRNÝ roční výnos za 15 - 30 let. To znamená, že jeden rok akcie mohou klesnout o 20 % a druhý rok vzrůst o 30 %. Prosím čtěte, co jsem napsal, ne to, co chcete číst.
4. Česká burza. Nedoporučujeme investovat do českých akcií, je to příliš malý trh. V tom jsme zajedno. Doporučujeme investovat do GLOBÁLNÍCH AKCIOVÝCH FONDŮ. Tím mj. omezujeme rizika českého trhu, o kterých píšete.
"To znamená, že jeden rok akcie mohou klesnout o 20 % a druhý rok vzrůst o 30 %"
Jasně, to je naprosto úžasné.
Akcie stojí 100 (čehokoliv).
První rok klesne o 20%, takže stojí 80.
Druhý rok stoupne o 30%, takže stojí 104.
4% zhodnocení za dva roky ... juuuu.
Ale to ani náhodou není nad inflací, a už vůbec ne o 5%!
Ano, můžeme se bavit o tom, že "tohle byl jen příklad", ale existují dvě pravdy:
- každý pokles ceny akcií je mnohem horší než růst (protože se snižují vyšší základy)
- bude pro vás velmi těžké na celém světě najít 5 fondů, existující nejméně 50 let, která má průměrný roční výnos 5% nad inflaci.
Já Vás docela chápu. Ty zahraniční zkušenosti jsou hlavně z Ameriky, ale i tam občas fondy zkrachovaly, ale především: Amerika na svém území neměla dvě drtivé světové války, které znamenaly nejen majetkové přesuny, ale i vybití značné části obyvatelstva v produktivním věku. To pak skutečně nějaký čas nebyl problém s počtem důchodců...
Odkládání dovedu pochopit. Ne ale rozkrádání odloženého. My tu kritizujeme vysokou závislost důchodců na státu, ale obyvatelstvo buď nemělo jinou možnost odkládání nebo jim bylo odkládání vůči státu povinně nařízeno, přičemž jim dneska jejich příjmy zkracujeme a přitom jim tlučeme do hlav, že se měli zajistit jinak. Řada z nich si ale vlastnoručně postavila domy, aby měli kde bydlet, a vychovala děti. Copak toho udělali málo? Takže zkracování příjmů osobně považuju za sprosťárnu a nedivím se, že se řada mladých lidí chce z ekonomických důvodů vystěhovat do jiných států, kde cítí aspoň elementární spravedlnost.
Tak mi nějak příjde, že toto zní jako naučené kecy finančních poradců, kterým ve skutečnosti vždy jde pouze o to uzavřít s vámi jakoukoliv novou smouvu na cokoliv, neboť pouze za to jsou placeni. A za rok za dva příjdou opět s tím, že to co vám nabídli teď už není vyhodné a že mají pro vás opět něco supr co je daleko výhodnější a že je potřeba vše předchozí zrušit založit smlouvy nové. Na papír před Vámí vyfrknou přesně taková čísla jako vy s vyvětlením, že to je prostě tutovka. Kdo sleduje vývoj akciových trhů ví kam se nám poděly hodnty akcií a že tak ideální to nikdy nebude...takže kecy, kecy, a jediné co finanční poradce chce je uzavřít pokaždé novou smlouvu za to je placen..neuzavře, nemá nic. Z toho plyne finační poradce hnát svinským krokem z baráku...toť má skušenost.
Už jen toto je nesmysl:
"Jakou měsíční rentu pro svou finanční nezávislost požadujete? Kolik chcete, aby vám na váš bankovní účet každý měsíc přišlo? TIP: Tato částka by měla zhruba odpovídat vašim současným běžným měsíčním výdajům."
Za 15 let budou výdaje možná 2x tak vysoké. Pokud už dnes utratím měsíčně 20 tisíc musím 15 let dopředu počítat s plánem na rentu min. 30 tisíc Kč. A mimochodem renta co jen poplatí výdaje je k ničemu. Ledaže bych pod "běžné" výdaje počítal třeba dovolenou k moři ale to asi není běžný výdaj.
Prostě jsou to jen prázdné KECY, nějaká skrytá reklama co ve výsledku povede na nějakou investici do "úžasného" IŽP se zhodnocením 15% ročně po dalších 15 let.
Měšci - opravdu jste se museli takhle trapně a hnusně zaprodat?
Obsahově je článek blábol.
Článek je pouhou sebeprezentací autora a jeho firmy.
Ano, i Měšec se musí zaprodávat a vydělávat. Za článek jeho autor Měšci zaplatil. Na rozdíl od klasické reklamy tento typ marketingu neobtěžuje a neodrazuje návštěvníky. Navíc se tak vytvářejí zpětné odkazy pro vyhledávače.
Děkuji Vám za reakci. Pokud by šlo o placený článek, uvedeme jej jako PR sdělení. Lidé z KFP dokonce nemají s námi (s celým vydavatelstvím) jedinou obchodní spolupráci. Žádný byznys, prodej, inzerce, nic. Nula. (Kéž by byla :-)) Ale protože se oblasti finanční edukace dlouhodobě věnují, a osobně si myslím, že dobře, dali jsme jim prostor na Měšci pro sérii článků how-to. Toto není o IŽP, ale o změně myšlení.
Každý nemůže být finančně nezávislý, na světě není nic dokonalé, vždy bude existovat třídní nerovnost. Ale každý má šanci pochopit, co a jak může s penězi udělat, a k tomu mu může pomoci právě tento seriál.
Sám jsem se setkal s několika lidmi, kteří prošli školením KFP. S lidmi, co pracují v bankách, a do té doby znali jen jak prodat kreditku, úvěr, účet a penzijko. A po školení zjistili, že finanční svět se netočí jen v produktech, ale i ve způsobu chování a myšlení. Minimálně jedna banka to riskla, nechala "nalít" vědomosti KFP do svých vybraných zaměstnanců a poslala je mezi lidi. Na hodnocení celkových výsledků je zatím brzy, ale mé osobní setkání s několika poradci z banky, kdy mě brali jen jako klienta, bylo velmi pozitivní, a to jak z pohledu poskytnutých informací a způsobů řešení, tak i formou vystupování.
Pokud jde o sebeprezentaci KFP: jistě, touto formou (jakýkoli autor) ukazuje, co je za člověka/firmu a čím se zabývá. Ne všichni autoři píšou jen pro výši honoráře, drtivá většina se publikací článků prezentuje před veřejností. To je v pořádku a Měšec naopak hlídá, že si autor nebude vychvalovat vlastní služby nebo produkty (protože nejde o PR článek, ve kterém je to naopak očekávané a je bez diskuze). Mimochodem, u PR článku by nebyla tak provokativní anketa :-)
Tým z KFP jsem oslovil osobně já, protože jsem přesvědčen, že mají pro nás seriózní tipy a rady pro každodenní život. A nejsou jen pro horních deset tisíc.
Přiznávám, že tu jde o peníze. Ale až ve druhé řadě, v té první je potřeba začít přemýšlet jinak. O tom už bylo už napsáno mnoho knih.
Bobe,
výše renty závisí na Vás. Jestli do ní zahrnete dovolenou k moři nebo ne, záleží jen na Vás. Čím vyšší rentu si naplánujete, tím více budete muset odkládat (nebo investovat delší dobu).
Výši výdajů počítáme v dnešních cenách, takže pokud dnes utratíte 20 000, plánujte rentu 20 000 V REÁLNÝCH (DNEŠNÍCH) CENÁCH. Software finančního plánu počítá s výnosy investic NAD INFLACI, proto je to v pořádku.
Ubezpečuji Vás, že o žádnou propagaci „úžasného“ IŽP nepůjde, máme na IŽP velmi podobný názor jako Vy.
Nebudeme ani mluvit o zhodnocení 15 % ročně, protože to je v dlouhodobém horizontu nerealistické (nebo spojeno s neúměrným rizikem).
Mrzí mne, že to považujete za prázdné kecy a nečekáte se svým hodnocením po zveřejnění dalších částí seriálu. Pokud byste chtěl něco konkrétního doplnit (abyste to nepovažoval za prázdné kecy), rád Vám odpovím.
Na Vaši poslední otázku snad nemusím odpovídat :-)
Už vidím v pestrých barvách finanční nezávislost matky-samoživitelky, která se bije s českými soudy o to, aby na děti dostávala výživné, když už na ty děti otec zvysoka dlabe. Takoví lidé budou finančně nezávislí až v okamžiku odchodu do důchodu. Starobního, případně invalidního.
To mate tezke Jarmilko. Kdyz si nekdo neumi vybrat zivotniho partnera, pak si musi umet vybrat aspon solidniho pravnika, ktery dotycne vydupe alose. Seznamky jsou plne takovych petatricitek s malymi sedniletymi princeznami, kterym ujizdi tramvaj a jen nadavaji na ty zle chlapy.
V životě se stane věcí... Někdy zklame i sázka na rozumného partnera, když mu rupne v bedně, a je jedno, jestli jde o muže nebo ženu. Je ale hodně smutné, když poslouchám mladé ve věku 30-35 let, že se nebudou ženit/vdávat, protože kdyby narazili na špatného partnera, tak muž se stane peněženkou a žena má obavy, že by se s dítětem sama neuživila. Když to vezmete kolem a kolem, single to má v životě jednodušší: je velmi flexibilní, může se kdykoli kamkoli přestěhovat a nemusí se ohlížet, zda v jeho novém působišti najde jeho životní partner práci. Nemusí mít velký byt, 1+1 mu samotnému bohatě stačí. Stačí mu i malé auto, nemusí se ohlížet na to, jestli se mu do auta vejde jedna nebo dvě dětské sedačky. Nemusí se vzrušovat provozní dobou školky a hledat práci tak, aby stihnul dát dítko do školky a večer ho vyzvednout (au-pairky v tomto státě v budoucnosti fakt nebudou). Ušetřené peníze si klidně může odkládat na důchod, bude ho mít vyšší, než ti, co se v životě rozčilovali s dětmi.
Větev rodiny vymře i v případě, že se narodí dívka :-)). Proboha, ono ještě dneska někoho zajímá vymření větve rodiny? Teda pokud to není majitel továrny nebo polností, který si chce zajistit další pracovní síly a dědice. Ale ani tehdy nemá jistotu v tom, že případný dědic se bude chtít věnovat stejné práci, jako jeho rodič nebo prarodič.
Pane Sedláku, vláda je v klinické smrti. Děvku Nagyovou řeší Policie ČR a je to dobře, že ji řeší. Když by totiž nebyla tato pijavice přisátá na erár /a její kamarádi/, tak neřešíme nějaké reformy důchodů, ale maximálně si tady povídáme o tom, kam v penzi na super výlety. Peněz by bylo pro všechny dost. To máte 14 mld. Mostecká uhelná, xx bilionů sanace bank v 90.letech, xx bilionu kuponova privatizace, předražené registry vozidel, regionální kmotři a kmotříčci atd atd. Za ušetřené jsme mohli mít buď švédské služby za rumunské daně /pozdravujte u výslechu Kalousku/ nebo poloviční daňovou zátěž. Asi tak...
Nechci to rozebirat, na pritomnost a minulost jsem myslel v minulosti kdyz jsem byl zamestnancem. Dnes je mi 45 let, mam 35 tis cisteho jen z renty z toho 10-15 tis reinvestuji, za 10 let kam ciluji budu mit 50 tis cisteho mesicne do konce zivota. Je to o sebekazni. Kdo dosud jezdil na dovolenou, ja nejezdil, budu pozdeji.
Vsadil bych svůj roční výnos z aktiv na to, že se bude jednat o nějakou obdobu "letadla" a agitky ve prospěch náboru nových finančních rádobyporadců. Přece i trafikant může být finančně nezávislý. Stačí dostatečně chtít!!! Otevřete oči a myslete hlavou. Jakýkoliv nabízený výnos vyšší než obvyklý zavání nějakou lumpárnou.
Už jen ten začátek je perla: finanční plán a schůzka s "finančním poradcem" (ve skutečnosti se za něj jen podvodně vydává a je to jen obyčejný prodejce) je už samo o sobě pěkné nakročení k ožebračení a ne k finanční nezávislosti.
Jinak mít nějaké "dostatečné" peníze a celý týden nic nedělat je opravdu jen sen idiota. Normální inteligentní činorodí lidé, pro které je práce často i koníčkem, mají dle mých zkušeností jiné sny a potřeby. A to, že jsou schopni vydělat a ušetřit současně i dost peněz a finančně se zajistit je spíš takový vedlejší bonus.
Už od prvních slov mi bylo jasné, že je to článek zaměřený na chudé (myšleno - už jejich současný příjem je mnohem menší, nežby chtěli) a závistivé lidi.
Ty, kteří nejsnadněji naletí pdovodníkům.
Lidé, kteří mají víc než potřebují nepřemýšlí celé dny o tom, jak jen by se mohli flákat a vykládat o tom sousedům.
Opravdu to jde i s rodinou :-). Já se o sám o sebe starám od 15 let, kdy mě matka s otčímem vyhodili z domu na ulici. Od 18 let jsem se kromě sebe musel starat i o přítelkyni, kterou potkal podobný osud.
Opravdu nebyl žádný med vydělávat peníze na jídlo, platit bydlení k tomu ještě zvládat školu, komunikovat s vedením svojí školy, s vedením školy přítelkyně a řešit neustálé "problémy", protože pro všechny lidi je to velice nestandardní a neví kam vás mají zařadit... Neustále jsem musel bojovat také z docházkou, protože, v práci mi šéf řekl: "Jestli tady zítra dopoledne nebudeš, tak nemusíš chodit už vůbec!" No jo... Ale když ono je vyučování... Takže škola nebo jídlo a bydlení?
Navíc moje první práce byla taky hodně "lukrativní" - zametač na strojní dílně. Možná, kdyby tehdy lidi okolo mě věděli, že za 15 let budu o jejich osudech rozhodovat já, chovali by se ke mně lépe :-D.
Každopádně jsem už od těch 15 let neustále makal, učil se, zdokonaloval. Šel z jedné práce do druhé, do lepší a ještě lepší, stěhoval se z místa na místo, naučil se jazyky a nakonec byl v kontaktu se špičkami v businessu, až jsem se jednou z nich sám stal a založil vlastní firmu s několika mezinárodními projekty.
Samozřejmě jsem celou dobu musel myslet i na to, že mám nějakou rodinu a co bude dělat, jíst, kde bude bydlet... Ano, byly to opravdu NESKUTEČNÉ hádky, řevy... Ono moc vztahům nepomáhá, když žijete z ruky do huby a nemáte pomalu ani na jídlo, takže zvlášť v ty těžké okamžiky to bylo husté.
Ale zvládli jsme to... Řekl bych to asi takto: Postup, jak se stát finančně nezávislým, úspěšným a bohatým je velmi jednoduchý, ale NENÍ SNADNÝ! Je to úplně stejné jako se stát například vycvičeným svalovcem: Stačí denně cvičit. Tečka. A nemůžete nemít svaly. Ovšem jen málokdo to dokáže skutečně a neustále dělat.
V businessu je navíc super, že je NEZÁVISLÝ! Pokud cvičíte, tak jenom jeden člověk může vyhrát olmypiádu a jenom jeden vítěz může vyhrát soutěž v kulturistice. Ale pokud máte business a jste třeba na 5538. místě na světě, tak je to skvělý výsledek a můžete z toho klidně žít s celou rodinou až do konce života :-). Prospěch máte z každé vydělané koruny!
To je obrovská výhoda oproti sportovcům nebo třeba hudebníkům. Pokud je nějaký sportovec 5538. v pořadí, tak je na tom o hodně hůř než podnikatel se stejným pořadím :-).
Navíc, když je někdo zaměstnanec, tak pracuje 40 hodin týdně, ale týden má 168 hodin, takže klidně může a měl by, nějak efektivně využít ten zbývající čas.
Ano, správně, nemůžete pak o víkendu vyspávat do dvanácti a celý den pročučet na TV... Ale to už je otázkou priorit.
Když to tak čtu tak vidím že toto rozhodně není něco co bych chtěl prožít: "..NESKUTEČNÉ hádky, řevy... Ono moc vztahům nepomáhá, když žijete z ruky do huby a nemáte pomalu ani na jídlo.."
A není lepší si žít v pohodě, klidu, mít kde bydlet, co jíst, mít čas na rodinu, mít čas a peníze na dovolenou.. ?
To nepochybně ano, bohužel já si tenkrát nemohl vybírat jestli chci nebo nechci být v 15 letech vyhozen na ulici :-D. Věřte, že dobrovolně bych si to nevybral...
A protože jsem nechtěl skončit jako bezdomovec, naučil jsem se určité věci, které mi pak vydělaly peníze a vydělávají dodnes. Stejně tak jako se to musela naučit moje partnerka. Ty hádky byly hlavně v době, kdy nám bylo "náct" a neměli jsme peníze hlavně kvůli chování našich rodin.
Každopádně později už byly peníze i na ty dovolené a jiné krávovinky, ale člověk se vždy musí řídit zásadou, že na dovolenou se pojede jenom za několik procent peněz, které si vydělá "navíc". Pokud na dovolenou bere ze základního příjmu domácnosti, pak většinou nic nemá.
Takže u nás vždy pak platilo: "Ok, chci jet na dovolenou za 20 000 Kč, ale abychom jeli, tak musíme vydělat 60 000 Kč."..."Jak to vyděláme?" A už začaly padat návrhy... A nakonec jsme vydělali třeba 200 000 Kč navíc :-).
Pokud ale někdo uvažuje: "Chci jet na dovolenou za 20 000 Kč, tak to si každý měsíc musím 1700 Kč vzít z platu.", tak to je poměrně špatně.
Navíc dobré je si úkoly rozdělovat, takže jestli mají dva lidi vydělat navíc 60 000 Kč za rok, zdá se to hodně. Ale na jednoho je to jenom 30 000 Kč a na jeden den to vychází na cca 83 Kč.
A přece jen, když už si člověk položí otázku: "Dá se bokem nějak vydělat 83 Kč za den?" Už na to snad ani nejde odpovědět, že ne :-D. Ale alespoň mě hned začně napadat, jak jde pohodlně a legálně vydělat 83 Kč za den navíc alespoň 20 různými způsoby a činnostmi. Záleží na tom, co koho baví, ale asi mi nikdo nemůže říct, že je pro něho absolutně vyloučené a nemožné po práci udělat něco, čím by vydělal 83 Kč :-).
Ono je to jenom o tom ZAČÍT a dál to zvedat. Však stačí třeba i "směšná částka" jako 5 Kč. A pak si říct: "A šlo by i 10 Kč?", "A šlo by i 50 Kč?" Až nakonec dojdete k tomu, že by šlo i 100 000 Kč :-D.
V tomto člověk musí být jako dítě, tomu taky nedáte desitisíce ať si je spravuje. Ale první se naučí hospodařit s korunami, pak se naučí hospodařit s desetikorunami a může si za ně třeba samo koupit zmrzlinu a na střední už dokáže hospodařit a samo vydělávat i tisíce... Takže až je dospělé už může vést vlastní domácnost. Ale to se celou dobu učilo UTRÁCET.
Vydělávat se člověk musí učit stejným způsobem - první koruny, pak desetikoruny, stokoruny, tisíce... Pokud bych po čtyřletém chtěl, ať efektivně spravuje milion, tak to taky dopadne strašně.
Zrovna tak lidé tvrdí, že to "nejde", když jim někdo vykládá o tom, jak vydělávat miliony a oni nikdy pasivně nevydělávali ani desetníky.
Jo, to by me docela zajimalo tech alespon 20 ruznych zpusobu a cinnosti, kdyz si vezmene nejakou prumernou rodinu s detmi na prumernem meste, zrejme tedy sotva dosahnou na prumerne platy a pracovnich prilezitosti tam prehrsel nebude. Treba ze by prisli v tri az ctyri z prace a jeste sli oba na dve hodiny doplnovat zbozi do supermarketu? To bude vskutku kvalitni rodinny zivot...
Pochybuji, že by některý supermarket byl ochotný zaměstnávat lidi jen na dvě hodiny denně. Co vím, tak spíš chtějí lidi, kteří mohou pracovat dvanáctky (na krátký a dlouhý týden). Zaměstnávat někoho na kratičkou směnu je organizačně složité. To by musel člověk pracovat levněji, aby se to zaměstnavateli vyplatilo. A to by šlo těžko, protože doplňování zboží je i při běžné odměně blízko minimální mzdy.
Může se povést přímo i přes agenturu, nicméně sehnat práci na dvě hodiny denně a navíc odpoledne nebo večer je podle mě téměř nemožné. Před časem jsem se díval na nabídky a ani jedna brigáda se nedala kombinovat s klasickým zaměstnáním, kde musí být pracovník od určité hodiny do určité hodiny a nešlo to skloubit ani s částečně pružnou pracovní dobou.
Kdysi bylo oblíbené a celkem rozšířené ranní roznášení novin, ale jestli se taková práce ještě dá sehnat nevím (předplatitelé denního tisku ubývali už před lety a v některých městech se už možná roznáška vůbec neprovádí). Nabídku na tuto práci jsem během svého hledání nezahlédl.
To mě taky! Napadají mě jen dvě možnosti. 1) Jít po práci žebrat. Z několika zdrojů jsem se dozvěděl, že jde o velmi výnosnou činnost. Když navíc umí člověk hrát na nějaký přenosný hudební nástroj, dají se vydělat (vyžebrat) opravdu slušné peníze. 2) Sběr starého železa, papíru apod. Tam je ale docela velká konkurence. Nedávno jsem slyšel o tom, že lidé kradou papír z kontejnerů na tříděný odpad a odevzdávají ho ve sběrných surovinách. Berme to z té lepší stránky - dnešní doba rozvíjí kreativitu a nápaditost.
Pán který zná 20 možností přivýdělku mi připomíná jiného "chytrého" pána (ten byl samozřejmě taky těžce za vodou), který tvrdil, že najít práci není problém. Do diskuse naházel několik odkazů na volná pracovní místa. Paní se kterou diskutoval mu stále dokola opakovala, že potřebuje sehnat práci ze které zaplatí byt a ze které uživí sebe a dvě děti. On posílal odkazy třeba na pokojskou. Nešlo o pokojskou třeba ve Four Season, takže z případné mzdy (nebylo pochopitelně jisté, že by jí vzali) by rodinu těžko neuživila.
Slečna Mary pravila panu Wilsonovi:
„Milý Wilsone, třeba být k sobě upřímnými, neboť považme, že zítra budeme již manžely. Každý z nás má nějaké chyby. Nuže, vypravujme si celý náš život.“
„Já mám začít, není-liž pravda?“ tázal se pan Wilson.
„Začni,“ děla miss Mary, „ale nevynechávej nic.“
„Dobrá,“ řekl pan Wilson, pohodlně jsa natažen a zapaluje si doutník, „narodil jsem se v Meries v Kanadě. Můj otec byl dobrý člověk a silný, milá Mary. Proháněl po kraji medvědy. Zkrátka dobrák. Tak jsme spokojeně žili pět let. Ačkoliv jsem byl teprve pět let stár, pamatuji se, že mého otce tenkrát zavřeli na 10 let do vězení. Otec nám vydělával peníze, jak mohl. Od Meries až dolů k jezerům nebylo bohatšího člověka, který dodnes nevzpomíná na bandu tatíka Wilsona. Přepadáváním bohatých farmářů nám vydělal dost peněz. Pamatuji se, že mně jako čtyřletému hošíku daroval nejkrásnější dárek k jmeninám, vzav mne, abych se podíval, jak přepadnou kupce u jezera. „Za rok tě zas vezmu s sebou,“ sliboval mně, ale bohužel, jeho i mé přání se nesplnilo, neboť dostal 10 let, jak jsem již řekl.
Ale i v té době se osvědčil chladnokrevný, neboť po prohlášení rozsudku řekl: „Pánové, děkuji jménem svých dětí. Denně jsem utrácel průměrně dva dolary. Rok má 365 dní, utratil bych tedy za rok 730 dolarů. A za deset let 7.300 dolarů. Děkuji, pánové, ještě jednou jménem svých dětí za těch 7.300 dolarů. Hurá!“
Hospodářství pak vedla má matka. Usmyslila si, že nebudeme žít na venkově, ale že se přestěhujeme dolů do města. Bylo však spojeno s obtíží prodat statek, neboť matka chtěla velkou částku peněz, mnohem vyšší nežli bylo možné dostat. Dala tedy jednoduše statek pojistit. Zásoby jsme tajně prodali. Mně bylo právě šest let v té době, kdy mne matka zavolala a pravila mně: „Milý hochu, tvůj otec, myslím, bude mít z tebe velkou radost, neboť i svém mládí jevíš tolik chytrosti. Víš co, chtěl bys vidět velký oheň? Víš, takový oheň, jako kdyby hořel náš dům a všechno?“
„Zajisté, že bych si přál vidět něco podobného,“ pravil jsem.
Má matka pak pokračovala: „Přál sis mít krabičku zápalek, zde máš pět krabiček, a když ti to dělá radost, jdi ke kolně, zapal tam kus slámy, ale říci nesmíš nic, sic by tě tatínek, až se vrátí z vězení, zabil, víš, zastřelil, jako Thoryho, černocha.“
Zapálil jsem celou farmu. Vydělali jsme tenkrát přes 60.000 dolarů. Za odměnu mně matka koupila bibli, skvostně v kůži vázanou, jeden čtvereční centimetr kůže stál 1 dolar 25 centů. Byla to prý kůže z náčelníka kmene Siouxů. Později však jsme shledali, že náčelník je živ a že obchodník s biblemi nás podvedl.
Moje matka totiž po našem přestěhování do New Yorku nezaložila ruce v klín. Tato podnikavá žena si umínila, že se stane majitelkou velkého cirku, kde budou vystupovat i praví Indiáni. Dala tudíž do západních časopisů inzeráty, že se přijmou k produkcím rudoši slušného zevnějšku a dobrých hlasů. A tak se stalo, že se jich přihlásilo asi třicet. A mezi nimi náčelník Siouxů jménem Godadlasko čili Zvoneček, právě ten, jehož kůží nás podvedl obchodník s biblemi.
Byla to velká náhoda, a má matka si toho rudocha zamilovala. A tak jsem v osmi letech měl nové bratříčky, roztomilé Siouxkanaďany, s pletí trochu bronzovou, dvojčátka.
Nemohla je kojit, poněvadž Godadlasko si nepřál, aby byli kojeni mlékem Francouzky, má matka byla, jak známo, z Kanady; Francouzové totiž postříleli několik indiánských vzbouřenců. Dal je tedy kojit černoškou. A tu se stalo, že otec mých nových bratříčků se zamiloval do té černošky, a když mi bylo devět let, ujel s ní na západ, zrušiv smlouvu o vystupování v cirku mé matky. Ta ovšem požádala o právní ochranu. Godadlasko čili Zvoneček byl zatčen v jistém městě a při konfrontaci s mou matičkou ji urazil hrubou nadávkou; ona vytáhla revolver a zastřelila ho.
Porota ji osvobodila, a její cirkus se stal dostaveníčkem nejlepší společnosti z New Yorku a z Brooklynu. Za vstupné 50 centů mne ukazovala, neboť já, devítiletý hošík, jsem to byl, který při porotním líčení s mou matkou křičel: „Pakli ji odsoudíte, postřílím všechny porotce z třídy IX., X. a XI“.“
„Oh,“ pravila slečna Mary, „jak si vás vážím, Wilsone!“
„A pak,“ pokračoval pan Wilson, „v desíti letech jsem utekl z Brooklynu s devítiletou holčičkou, vzav si z domova 10.000 dolarů. Šli jsme podél řeky Hudsonu nahoru od farmy k farmě bez zastávky, leda té, že jsme si někde sedli pod strom, objímali se a říkali si drahoušku...“
„Ach, drahý Wilsone,“ jásala Mary.
„Několik chlapíků,“ vykládal dále, „spatřilo za Oldebay, že měním stodolarovou bankovku, i přepadli nás, oloupili o všechny peníze a hodili do řeky. Holčička mně uplavala, poněvadž měla příliš měkkou hlavu, a rána kladivem od těch chlapíků ji omráčila, já pak, ač jsem měl též rozbitou hlavu, jsem vyplaval z řeky a k večeru dorazil do nějaké obce, kde jsem tamějšímu pastorovi, který se mne ujal, vzal všechny úspory, a odjel z nejbližší stanice do Chicaga...“
„Podejte mi, prosím, ruku,“ žádala miss Mary. „Tak! Jak jsem šťastna, Wilsone, že vy budete mým chotěm!“
„A pak,“ vypravoval Wilson, „byl jsem odkázán úplně na sebe. Pokračovalo to takto: V deseti letech cídič bot, o podobných případech jste snad již slyšela, a poznamenávám, v Evropě se vždy užívá ve vypravování o Americe věty: „Byl cídičem bot“. V jedenácti letech ještě cídič bot, ve dvanácti taktéž, ve třinácti jsem stál již před porotou, poněvadž jsem těžce postřelil svého soka v lásce. Té, kterou jsem miloval, bylo 12 let, a denně jsem jí cídil boty. Potom, považte si, na druhé straně ulice se do ní zamiloval rovněž leštič bot, hoch čtrnáctiletý a aby mne dopálil, snížil cenu o cent za vyleštění jednoho páru. Moje zbožňovaná byla velmi praktická. Aby ušetřila denně cent, chodila k mému konkurentovi.
Koupil jsem si revolver, poněvadž ten, který jsem nosil stále s sebou od osmi let, nezdál se mi dost způsobilý, aby mohl zastřelit člověka. Bohužel však, ani nový revolver soka nezastřelil. Jen jsem ho těžce ranil...“
Pan Wilson povzdechl a řekl: „Proto vám radím, milá Mary, nekupujte si nikdy revolver systému Griany. Při porotním líčení vyšlo najevo, jak se vlastně jmenuji, že jsem utekl před třemi lety z domova a stal jsem se hrdinou dne. Časopisy se přimlouvaly, budu-li odsouzen, že v mimořádných případech, jako byl ten můj, může lid vězně osvobodit a pány porotce ztýrat. Sám jsem měl řeč, kterou jsem se obhajoval a kterou jsem ukončil: Občané! Ve vašich hlasivkách již, možná, tkví tlumené ano, velmi dobře, jsem tedy odsouzen. Občané, ve vašich hlasivkách již, možná, tkví tlumené ne, velmi dobře, jsem tedy osvobozen.
Tento klid způsobil nejen všeobecný podiv, ale měl za následek, že jsem byl obžaloby zproštěn a páni porotci nechodili si dávat cídit boty jinam než ke mně.
Jeden nakladatel v Chicagu vydal pohlednice s mou fotografií a jeden známý boháč, který nevěděl, jak utratit k stáru peníze, chtěl mne přijmout za vlastního. Již jsem se k němu také stěhoval.
Poněvadž jsem však byl příliš volně vychován, nedal jsem se od něho napomínat, čímž se tou měrou rozčilil, že ho ranila mrtvice.
Sebral jsem, co jsem mohl a ujel na západ, kde jsem si jako čtrnáctiletý hoch v San Francisku obarvil tváře na žluto, dal si udělat dlouhý cop a vstoupil do šantánu jako Číňan, který, a to snad jediný Číňan v USA, umí správně zpívat americké písně.
Mé inkognito bylo dost brzo prozrazeno skutečným Číňanem, který po představení spustil na mne pravou čínštinou. Zmlátil mne ve svém hněvu tak, že jsem ležel přes půl roku v nemocnici. Pak, miss Mary,“ vypravoval nedbale, „po propuštění z nemocnice jsem se dal najmout na loď čistě obchodní, která však prováděla podloudnictví. A potom, když naši loď vyhodili do povětří, vyletěl jsem přirozeně s ní, ale padl jsem tak šťastně, že mne vytáhli rybáři z vody, vysadili na pevninu a já se octl v pravém slova smyslu na souši, i pokud se týče mé kapsy. To mi bylo patnáct let. Ten dobrý farmář, který mne přijal za pasáka, měl veliká stáda. A poněvadž do města bylo jen asi pět hodin, nedělalo mi velkých obtíží, když jsem jednoho dne hnal celé stádo do města a všech 120 zvířat prodal obchodníkovi dobytkem a pak jsem utekl na východ.“
„Drahý Wilsone,“ obdivovala se Mary, „takového muže, jako jste vy, přála jsem si vzít...“
„Obchodoval jsem s ručnicemi,“ pokračoval, „mezi Indiány, prodával jsem dále kořalku, bible a modlitební knihy, ve věku 17 let jsem byl nejmladším kazatelem jedné sekty, ctěn a vážen mezi Indiány, a poněvadž jeden můj konkurent, také kazatel jedné sekty, dělal větší obchody než já, zejména pokud se týče kořalky whisky, dal jsem ho skalpovat...“
„Znamenitý Wilsone...!“
„A pak jsem střídal různá zaměstnání, ve rvačkách jsem zabil pět lidí...“
„Vy jste zabil pět lidí, můj drahý,“ jásala Mary, „jaký jste roztomilý člověk...“
„Dvě banky obral a nakonec, milá Mary,“ řekl jemně Wilson, „jsem se stal spolumajitelem bankovního závodu Wilson a spol. a majitelem tak krásné dámy, jako jste vy, miss Mary Oweyová, majitelka renty v částce 2,000.000 dolarů. Vypravujte nyní vy...“
„Co mám vyprávět?“ pravila miss Mary, „jen tolik mohu říci, že jsem byla bohatá a jsem bohatá, že můj život plynul zcela klidně a že jsem si přála muže takového druhu, jako jste vy, nikoli všedního jako ti ostatní. A vy jste přišel. Podejte mi ruce... Mám vás ráda od prvního setkání.“
Ještě chvíli hovořili a pak, když se loučili, promluvil pan Wilson:
„Dobrá, zítra o 11. hodině dopoledne kočár, pastor, kostel, a svoji, Mary, navždy svoji...“
„Výborný člověk,“ pravila si slečna Mary, když opustil palác, „znamenitý člověk, s ním ještě mnoho užiji... A copak zde nechal za knihu? Vypadla mu asi z kapsy.“
Zvedla s úctou knihu, ležící na zemi, otevřela a četla titul: „Umění omráčiti mladé dívky, aby si gentlemany zamilovaly.“
„Hm,“ řekla zklamaně. Otevřela první stránku a viděla podtrženou větu:
„Na romantické vypravování se chytí každá...“
V devět hodin ráno druhého dne dostal pan Wilson tento dlouhý telegram:
„Podvodníku! Informovala jsem se o vás. Vy jste nic nespáchal pěkného, jak jste vyprávěl, vy jste nikoho nezabil a neokradl, vy jste zcela obyčejný syn Charlesa Wilsona, obyčejného, poctivého občana! Utvořila jsem si o vás pěkný úsudek bídníku! Mezi námi je konec. Ať vás už nikdy nespatřím!“
Ano je to tak - mohu presne potvrdit mnoho zdejsich prispevatelu,ze lze byt financne nezavisly.Ja zatim financne nezavisly nejsem ale snazim se pro to udelat maximum abych byl.Pracuji na tom jiz 6 let.Neni to nic snadneho - je to o vytvalosti a drine.I kdyz ta cesta je jednoducha a pro kazdeho pochopitelna.Ale ne kazdy ji zvladne.ja sam jsem jiz nekolikrat mel pocit ze se nedari ale nevzdal jsem to a doufam,ze to nevzdam.RIka se clovek musi mi i stesti - ano je to tak ale i tomu stesti je nutne jit naproti.
Mám už taky ze pár let to jiné myšlení, ale zatím se mi nedaří jak bych si přál, prozatím mám výnos z aktiv jen z akciového portfolia, držím bluechips EU a GB a nic moc, letos jestli budu mít příjem z dividend 12.000 netto za rok tak je to moc, takže na uživení to rozhodně nestačí, mikro rentu nevybírám, ale reinvestuju v rámci papírových aktiv-AKCIE. Stejně si myslím, že investování do veřejně obchodovaných akcií spolů s investováním do různých fondů je pro pro širokou davovou veřejnost a proto mám strop co do těchto akciv nasypu a nechám to běžet a reinestovat 15-30 let a porozhlédnu se po jiném pásivním nebo aktivním investování. Až trochu vyrostu bonitně pro banku, tak chci investovat za pomocí cizích peněz, tj. za použití hypotéky nejlépe do reálných aktiv, nemovitsti pro pasivum
Tak Váženým pánům bych odměnu předal rád osobně,takových podnikavců co nám všem chtějí za každou cenu pomoci k bohatství a finanční nezávislosti,už jsem potkal několik.Nevím o nikom kdo by osobně,nebo kdokoli z jeho známých na základě pomoci těchto rádoby finančníků,finančně vyrostl,neřkuli zbohatl...
Proč!!!finančně nezávislí,života si užívající a sami se sebou spokojení pánové ve špatně padnoucích oblecích,otravují pracující,slušně a POCTIVĚ! se živící spoluobčany naučenými motivačními projevy?!!Asi proto že bez práce nejsou koláče-a kdo tvrdí něco jiného je buď neuvěřitelně hloupí a nebo je prachsprostý LHÁŘ.Takže odměnu pro pisatele článku mám
a rozhodně k jejímu vykonání nebudu potřebovat platební kartu!!!
Kazdy to dokaze, ale ne mnoho lidi je ochotno obetovat cas a energii, ktera je potreba k vybudovani pasivniho prijmu. Clovek to musi chtit tak hodne, ze mu nesmi vadit pracovat 7 dni v tydnu! Dokaze to i ten kdo je na minimalni mzde, zalezi na vasem postoji k risku a opet na tom jak moc to chcete. Vetsinou si clovek stavi prekazky sam pred sebou a boji se toho, co se jeste nestalo a ani nestane a to ho paralizuje na miste...
Jenže ono nedává vůbec smysl 25 let živořit na to, abych si pak mohl 25 let dobře žít, když můžu radši 25 let dobře žít a pak klidně 25 let živořit.
Teoreticky to vyjde nastejno, ale vzhledem k tomu, že umřu spíš později než dřív (a smrt je lepší si naplánovat do té fáze živoření, než dobrého žití), tak je ta druhá varianta výhodnější.
Hezky jste to napsala, Jano UK. Proto jsme ten článek psali, abychom čtenáře přiměli k zamyšlení, že kdokoliv MŮŽE začít lépe se starat o své peníze.
Děkuji za Váš příspěvek, je jednou z mála růží mezi pichlavým trním.
Kdo nechce, hledá důvody, proč něco nejde: Kdo chce, hledá způsoby jak něco udělat.
Finanční nezávoslost je dobrá především k tomu, abychom nemuseli svůj čas trávit činnostmi které dělat nechceme. Tedy především docházením do pravidelného zaměstnání. Pakliže je pro získání takové nezávislosti třeba obětovat patnáct let života, je třeba se ptát, kolik času nám její získání sebere a kolik nám ho následně vrátí. Má vůbec cenu se o takový cíl snažit s vypětím všech sil jak je v diskusi mnohokrát zmiňováno? Především u lidí, které jejich práce baví, může mít taková snaha možná až negativní dopad na život. Ono je hezké mít na účtě miliony, ale peníze samy o sobě nikomu štěstí nepřinesou.
Máte pravdu, cml11, peníze samy o sobě štěstí nepřinesou. Peníze by měly být jen prostředkem ke spokojenějšímu životu. A jestli si můžu vybrat, pak raději spokojenější budu s těmi „milióny“ než bez nich. A i když budu finančně nezávislý, budu dále pracovat, protože mne to baví. Na rozdíl od finančně závislých si ale můžu vybrat co a kdy budu dělat. Bez ohledu na finanční odměnu.
K odpovědi mne ale přiměla jiná Vaše věta: zda má vůbec cenu se o FN snažit.
Před několika lety mi podobnou otázku položil jeden student, kterého jsem učil. A přiměl mne k zamyšlení, co mi snaha postupně se stát FN přináší. A uvědomil jsem si několik věcí.
1. měli jsme v té době již finanční rezervy ve výši 3 letých výdajů, tzn. kdybychom s manželkou přestali pracovat, naše rodina může 3 roky žít bez snížení životní úrovně (samozřejmě bychom naše rezervy vyčerpali). Ale už jsme nebyli pod tlakem, co by se stalo, kdybychom přišli o práci, kdybychom byli nemocní apod. Takže přineslo nám to větší klid do života.
2. Narovnalo nám to záda (obrazně). Nemusíme dělat přesčasy, nemusíme měnit zaměstnání proto, abychom přinesli domů více peněz. Můžeme se svobodněji rozhodovat.
3. Za těch několik let jsme se přesvědčili, že finanční nezávislost má smysl, že jdeme po správné cestě.
Snad se mi podařilo vysvětlit naše pohnutky k finanční nezávislosti.
Z principu je finanční nezávistolst samozřejmě úžasná věc. Šlo mi ale o to, že snaha dosáhnout jí za cenu extrémního vypětí všech sil ve velmi dlouhém horizontu může být nakonec spíš prací na vlastním sebezničení než čímkoli jiným. Ve vašem případě hovoříte pouze o přínosu částečné FN. Nikoli však o tom co bylo třeba k jejímu získání třeba obětovat. Soudím tedy, že nešlo o tak extrémní nasazení jaké zde zmiňovali jiní. Tuto střední cestu považuji za ideální. Cílem nemá být národ ztrhaných milonářů v důchodu, ale spíše lidí střední třídy, žijících spokojený život který je naplňuje. FN je prostředek, nikoli cíl.
Doporučuji aktivně investovat na burze a číst knihy o businessu. Je mi 21, pracuji 10-20 hodin měsíčně a průměrný zisk mi neklesl nikdy pod 45 000,-/měsíc. Za minulý rok jsem účet zhodnotil o 200%+. Na kapitál jsem našetřil ve Fastfoodu, kam jsem pravidelně chodil místo přednášek na VŠ. :)
Ach jo, řádek za řádkem jdu touto spletitou cestou čtenáře. Dům za x mega, luxus, bouráky... Možná si toho někteří ještě nevšimli. Žijeme v nadbytku. Populace je obezní, utrácime za marnosti a věci zbytné. Copak tohle vše opravdu potřebujeme? Potrebujeme jidlo, ne kaviár. Potřebujeme teplo, ne saunu, potřebujeme vodu, ne šampaňské. Copak není nejvyšší odměna probudit se ráno v teple, kdy nás nic nebolí, postavit se na vlastní nohy a prohlednout si na vlastní oči krásný den? Potřebujeme mít opravdu vše dvojmo a několikrát dražší než je nutné? Zahrnujeme děti technickými vymoženostmi . A co tak jit na procházku, věnovat jim celé odpoledne. Pouštět draka hrát si s nimi. Ve 14 jsme odešel z domu. S nulou. Dnes vlastním firmu, mám zajištěnou rodinu, dostatek prostředků . Ale ty chvíle s tátou když mi bylo náct, jsem neměl. A nejde to koupit. Kde je tedy opravdová hodnota? Stále máte málo? Opravdu to co máme je nedostačující? Pokud vím , tak každý má mít jen tolik, kolik opravdu potřebuje. To ostatní je jen na vychloubání..... Slova která pronesl Forest Gump, jak pravdivá v dnešním světě zloby závisti a mamonu. Opravdu , vy co si tady spíláte, potrěbujete více? Záhledl jsem na internetu postavu. Bez rukou, bez nohou plného elánu. Co myslíte že potřebuje on? A přitom je vďečný za svůj život. Bez milionů, bez luxusu, bez nadbytku. Ano, řekl jsem toho přiliš najednou. Ale budete to vůbec chápat? Nebo si stále potřebujete spílat ? Zamyslete se jak žijete, kam se ženete..... Přˇeji krásný zbytek života, ...... Všem :-)
Zajímavý příspěvek - v mnohém souhlasím. Když se podíváte na "zbohatlíky" (ať už poctivé či nepoctivé), tak jsem přesvědčen, že oni vlastně nežijí, ale přežívají. Pokud mám peníze na pokrytí základních potřeb, tak co vlastně ještě potřebuji k životu ? Luxusní dům, auto, milenky, milence,
přepychovou dovolenou - opravdu to všechno potřebuji ? Proč ? K čemu ?
Nick Vujicic (muž bez nohou a rukou) - kdo viděl jeho vystoupení - to je zážitek ! Jak je možné, že on je šťastný, že miluje život ? Spousta zdravých lidí jsou zhnuseni dobou, společností a já nevím čím vším ... Kritizují vše a jsou ti, kterým "osud nepřál, nepřeje a nikdy přát nebude" !!! Ti ostatní úspěšní mají štěstí, jen jim se nic nedaří !
Seneca řekl: "Udělej sebe, uděláš všechno".
Řeší se tady dle mého nadbytek peněs lidí kteří jsou dá se říci něco málo nad střední vrstvou a i tak si nevědí rady a reptají zvláštní.
Víte věčina lidí vydělává 15 tisíc a než se na to vyšplhají tak třebas 2 roky dělají za 12 tisíc jako operátor ve fabryce.Nemusí to být špatní lidé,ale měli tu smůlu že se narodili v prostředí né moc přívětivém pro jejich rozvoj od raného děctví až do dospělosti a nemohou si říci že když nevydělávají 60 tisíc tak nebudou jíst a bydlet takže pracovat musí,a jako každý zdarví jedinec lického plémě má své touhy nehledě na to zdali to je muž či žena.Sex,chce partnera se kterým by chtěl zestárnout, potomka(reprodukce),tyto nemyslím si přímo pudy mávají s každým z nás aď vydělává hodně nebo málo a dědi se rodí,a věčinou právě mezy lidmi kteří jen tak tak vycházejí.Víte né pro každou ženu čaká movitý partner a ne pro každého muže čeká ideální pracovní post ohledně peněz.Vážně si nemyslím že ohledně těchto tužeb každého z nás mají právo pouze ti movití.Lidi se skrátka musí uskromnit od toho jsou tu levné samoopsluhy,levné bydlení jako jsou třeba bytovka či Levný byt v paneláku když dobře natrefíte atd.Je třeba aby vydělávala i žena a to už stojí velký kus lásky.ps-a protože musí vydělávat oba dva tak si myslím že chudí lidé mnohem častěji potkají pravou lásku než ti movití,protože pokud jsou jeden pro druhého schopní takovéto oběti tak je to myslím si že jasné takže si myslím že vše má své pro a proti nemyslíte?Po čem ve skutečnosti člověk nejvíce prahne no přece po kvalitním mezilickém svtahu.