Cestovní náhrady nespadají do exekuce, rozhodl Nejvyšší soud a ukončil tak stav nejistoty, který v této věci trval.
Zákon výslovně uvádí, že cestovní náhrady se nepočítají do čisté mzdy. To znamená, že cestovní náhrady nebylo možné postihnout srážkami ze mzdy. O této skutečnosti nikdy nebylo pochyb.
Bylo však sporné a mezi soudy mnoho let nevyjasněné, zda je možné cestovní náhrady postihnout přikázáním jiné peněžité pohledávky. Nejvyšší soud nyní tyto nejasnosti odstranil, když autoritativně potvrdil, že to možné není.
Exekutorská komora toto rozhodnutí vítá, protože odstraňuje právní nejistotu.
Současně je však nutné upozornit, že soudní exekutoři postihovali cestovní náhrady zásadně jen tam, kde měl zaměstnanec např. minimální mzdu a nepoměrně vysoké cestovní náhrady. V takových případech tedy bylo důvodné podezření, že cestovní náhrady jsou fakticky příjmem, a nikoliv refundací skutečně vynaložených nákladů. Tento jev bohužel není nijak neobvyklý. V praxi se nemálo zneužívá toho, že cestovní náhrady jsou nedaňová položka a neodvádí se z nich pojistné. To v důsledku vede nejen k nemožnosti věřitele domoci se po takovém dlužníkovi zaplacení dluhu v rámci exekuce, ale také ke krácení odváděného pojistného na úkor řádně platících zaměstnanců a účastníků systému. Exekutorská komora ČR zvažuje schůzku s představiteli Ministerstva financí za účelem odstranění tohoto negativního jevu podobného tzv. švarcsystému,
píše se v prohlášení Exekutorské komory.